| |
Články
Ahoj vodáci, běžkaři,
budeme rádi, když se o své zážitky na vodě či v bílé stopě podělíte s námi.
Za každý publikovaný článek s fotkama dostanete od nás dáreček. Napište nám na clanky@vodak-sport.cz
Dyje - cesta do Pravěku
28.6.2009 11:25:05 Autor: Pavel Macháček
Rozhodnutí jet Dyji padlo ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli při objednávání lodí, že námi vybraný termín je tím nejhorším, pro jetí Vltavy. Naše expedice se naštěstí skládá jen ze tří posádek. Takže změna řeky a místo start není zas takový problém. Měníme místo nalodění a voláme do půjčovny lodí. „Dorazte do Dyje, najdete to na mapě“.
 |
Takže vyrážíme z vesničky, pojmenované po řece samotné. Po krásné noci, které předcházelo posezení u řeky a čaj od příjemné paní, které patřila chata přímo naproti místu našeho nalodění, jsme vyrazili směr „po proudu“. Řeka je to celkem neobvyklá a u vodáků neoblíbená. Přemýšlel jsem nad tím, proč. Protože na týdenní vodu je krátká? Protože je na ní spousta olejů anebo se přetahuje přes kamení? Protože na ní není moc kempů? Těžko říct. Upřímně můžu říct, že v úseku Dyje – Hrádek je sice několik olejů a přetahování lodí po mělčinách, ale rozhodně to není nic, co by nestálo za podívanou. Podívejme se na řeku krapítek podrobněji. |
 Jak jsem už naznačil, jeli jsme pouze úsek mezi Dyjí a Hrádkem. Je to cca jen asi 20 kilometrů, ale stojí to za to. Řeka je to líná, ojelovitá a rozhodně se nedá srovnat s tokem Vltavy nebo Sázavy. Na druhé straně, vyznavačům nových zážitků a zajímavých míst rozhodně bude hrát do karet. Jakmile totiž vyjedete na řeku, octnete se jakoby úplně v jiném světě.
Stejně tak jako nenajdete vodáckého průvodce v žádném knihkupectví, nenajdete žádný kemp po cestě až do kempu v Pasohlávkách. Tak to prostě je. Dyje je svým způsobem cestou do pravěku. Krajina kolem řeky je obrostlá, neurovnaná a neudržovaná.
V úseku mezi brodem Valtrovice-Slup a Hrádek je několik popadaných stromů, kde je potřeba ostražitosti, nicméně při standardním průtoku není problém projet i pokud je vodák úplný začátečník. Při průjezdu jsme se několikrát kochali řadou smutečních vrb nad řekou, čerstvě rozlámanými břehy, ve kterých byly jasně vidět vrstvy nánosů různých geologických období i třeba bobří hrází, která nás donutila zastavit a pokochat se okolím. Kromě pár rybářů v okolí vesnic je tu pusto, po lidské noze ani památka.
Řeka Dyje jako taková, je lidmi tak nedotknutá, že se nám dvakrát stalo, že jsme po cestě potkali živého bobra a jednou se na břehu vyhřívala i liška.
To samo o sobě mluví za sebe. Je to opravdu panenská krajina, která vyhovuje přesně těm, kteří mají plné zuby kempů, plných vodáků a jezů, na kterých se čeká na sjetí. A když už jsme u těch jezů. Na naší cestě jsme se setkali jen se dvěma překážkami, které opravdu stojí za zmínku. Ta první leží v Tasovicích zde:
|
 |
Tady je potřeba zavčasu zajet na levý břeh, kde je jediné místo na vylodění a přenést lodě až na dolní písčitou pláž. My sami jsme to místo trefili jen díky radě rybáře, který nás na břehu oslovil s tím, že sám jezdí. Po přenesení lodí jsme strávili krásný odpočinkový čas právě na zmíněné písečné pláži.
Ta druhá překážka nebyla zas tak nebezpečná, jak ze začátku vypadalo. Splav je mírně klopený a po levé straně ho lze projet bez sebemenších problémů. Je jen potřeba najet na levou stranu tak, aby zadák mohl vytáhnout nohy z lodě nasměrovat loď tak, aby se krásně sesunula dolů. Tento splav je v Krkovicích asi tady:
Dalších pár stromů přes řeku a mělčin už nepovažuju jako překážku. Rozhodně ale můžu konstatovat, že Dyje jako taková rozhodně není nezajímavá a rozhodně stojí za to se sebrat a jet ji. Pravda, není to taková ta klasická řeka na týden nebo dva, ale pokud člověk šetří čas a má jen tři nebo čtyři dny dovolené, je to tak akorát na sjetí. Rozhodně si zaslouží pozornost a odvděčí se scénami občas připomínajícími onu cestu do pravěku.
Nás sice nepotkalo moc šťastné počasí a tak jsme dojeli právě jenom do Hrádku, ale věřím, že se najde víc dobrodruhů, kteří netouží jen po klasických zážitcích z tradičně sjížděných řek a vydají se na Dyji.
|
|
