VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

20. března 2011 se konal druhý ročník Mistrovství ČR v eskymování.

Již výkony v krajských kolech naznačily, že z původně dovednostní soutěže se stává napínavá a atraktivní vodácká disciplína. Už nestačí jen umět dobře eskymáka a sahat po medaili.

K postupu do semifinále je v dospělých kategoriích potřeba udělat co nejvíce eskymáků za půl minuty (nejlepší borci se blíží ke dvaceti kouskům, a i malé děti jich stihnou deset), a to vyžaduje trochu specializovaného tréninku. Druhá kvalifikační disciplína je přejezd bazénu tam a zpět na rychlost, přičemž na každé z dvou délek je třeba udělat další tři eskymáky. Semifinále a finále se pak jede vyřazovacím způsobem opět přejezd bazénu tam a zpět, se třemi povinnými eskymáky na každé délce.

V letošním roce se konalo sedm krajských kol, ve finále se sešlo téměř šedesát závodníků. Obdivuhodné nasazení i výkony předvedly letos děti. I ty nejmladší (do 12 let) se počtem eskymáků přiblížily dospělým, a nejlepší junioři a juniorky by v dospělé kategorii pěkně prohnali finalisty.

Veteránská kategorie mužů měla silné obsazení, naproti tomu v ženách se odvážila jediná veteránka, Eva Vahalová z pořádajícího oddílu.

Ve finále K1 žen poznala zrádnost rychlostní jízdy s povinnými eskymáky do té doby suverénní Iva Krutská a její zaváhání využila Hana Polívková k obhajobě titulu. Něco podobného se opakovalo o pár minut později u singlířů. Honza Remeš, který postoupil z rozjížděk i ze semifinále suverénním způsobem ve finále po eskymákách trochu déle rovnal loď do přímého směru, a ztrátu už nedohnal. Mistrem republiky se tak stal Miloslav Wendl.

Všichni očekávali, jestli se bude podobný obrat konat i ve finále mužů na K1. Jaroslav Hlaváček, který do semifinále postoupil z třetího místa, už stihl vyřadit do té doby druhého Karla Znojemského. Soupeřem mu byl zkušený rodeista Petr Prause, který v semifinále odrazil nápor mocně finišujícího Svojmíra Čápa. Favorit jasný nebyl, Petr sice postupoval z prvního místa, ale v rozjížďce na rychlost měl o nějakou desetinku lepší čas Karel. Nakonec Petr první místo získal, ale do posledních okamžiků vyrovnaná jízda byla důstojným vyvrcholením celého závodu.

Nezbývá než poděkovat závodníkům, z nichž mnozí vážili dlouhou cestu z druhého konce republiky, sponzorům, kteří umožnili a podpořili pořádání závodu, pořadatelům krajských kol a těšit se na příští mistrovství, které slibuje ještě vyrovnanější a napínavější boje.