VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

„Celé dopoledne ještě máme „volné“, normálně se včerejší a dnešní úsek dá jet dohromady, ale my takhle rozdělili jeden z rezervních dní, které jsme měli pro jistotu – kdyby stoupla voda, kdyby byl nějaký problém…prostě kdyby cokoli. Na Eagle Creeck trek se nakonec nikdo ani nevydal.. Vyplouváme opět až po poledni.

Aboriginská jeskyně

Věci ani dnes nevážeme, páč by nemělo být dnes nic, co by to vyžadovalo, dnes dovolenková voda. Po dvou hodinách plavby zkoušíme najít jeskyni, kde by měly být i nějaké staré Aboriginské malby. Po chvíli boje ji nalézáme, dáváme oběd na pláži a po obědě berem čelovky a hurá do jeskyně.

Je to ale jen tak 20 metrů dlouhá stezka do jeskyně k naučné tabuli (!! Známka civilizace!!). Uvnitř žádné malby nikdo z nás nenachází, jen jeskynní kobylky. Na oplátku, že jsme neviděli v jeskyni malby, jsme si alespoň vyfotili logo Unesca, do kterého je jeskyně zapsaná. Teď ale vážně, uvnitř přeci jen byla cítit taková zvláštní atmosféra, domorodci tu bydleli ještě v době, kdy Tasmánie byla připojená k Austrálii!

Horší je to ale s najitím dnešního spacího místa, plánovaný „kempík“ se nám nedaří najít (ani po značné době prolézání okolní džunglí), u jeskyně místo na spaní není a tak jedeme dál. Za zatáčkou kempíme na parádním ostrově s plážemi a dokonce ještě svítícím sluncem, nádhera!

Poslední den na Franklin river a poslední peřeje

Vzdálenosti, které je nutné za den ujet jsou ke konci kratší, protože řeka už víceméně neteče a s naloženým raftem po voleji je to celkem dřina. Jojo, první den jsme jásali, když byl kousek volej (klidná netekoucí voda) a dalo se pádlovat, teď když je konečně pořádný volej, zhýčkaně nadáváme, že musíme pádlovat, že je protivítr, že nejsou peřeje, že bolí rameno, že brní noha, že je vedro, že tlačí zadek, že …



Double fall trošku klame naše očekávání. Teda asi možná jen mé zhýčkané kajakové myšlení. Místo nějakého supr double dropu je to pouze jeden stupínek, tak metr vysoký, se dvěma rameny. Aspoň že svítí slunce a vypadá to hezky.

Tak hurá k „Big Fallu“. Voda opět hučí, ale místo korun stromů je vidět hladina o cca 2 metry níž. Prohlížení je za našeho stavu úplně v pohodě a sjezd také, přenášet není důvod. No dobrá, hlavně že stále svítilo slunce :-) ale nejhezčí z tady těch závěrečných stupňů mi přišel asi „The Trojans“ o kterém jsem psal v minulém díle.

Soutok s Gordon river

Následuje pádlování po klidné netekoucí vodě a lepší už to do konce plavby asi nebude. Double fall byla poslední peřej na Franklin river. Doplouváme na soutok s Gordon river, která je o poznání větší (větší řeka a větší volej). Přímo na soutoku je parádní oblázkový ostrůvek, na spaní jak dělaný, i když na něj teď ještě pere slunce, kterého už máme trochu plné zuby. Nechápeme, jak to, že o něm naše chytrá kniha nepíše jako o spacím.



Holky se jdou mýt a Matěj se slovy „z těch ryb už to nedostanem“ rybářský prut dnes ani nevytahuje. Nakonec mu to ale stejně nedalo a šel to zkusit, jestli Gordon není trochu živější. Ale není.

Luxusní spaní na ostrově a noční poplach kvůli stoupající vodě

Anička staví stan na břehu, vysoko nad hladinou, na plácku v křoví, o kterém už kilometráž píše. My ostatní rozkládáme „tábor“ na ostrově, vždyť je to paráda! Večeříme, sem tam se ozve takové divné šplouchnutí, jako by se něco posouvalo. A už po tmě asi v 9 někdo říká, že nám plavou rafty.

Věci, které jsme měli položené vedle raftů, dost daleko od hladiny (jsme mysleli) už leží ve vodě a ještě chvilku a už by taky plavali. Stoupá voda a to hodně rychle. Rafty vážeme, věci přendáváme výš a smějeme se, jaký by to bylo všimnout si toho až ráno.

Jenže voda si stoupá jako by nic výš a výš, opravdu hladina stoupá před očima. Uff, že by proto nebyl psaný ostrůvek jako spací? Gaga, která má stan nejníž už trochu nervózní a počítá šutry, kolik ještě zbývá do stěhování. My „bezdomovci“ to máme lehčí, když tak vezmeme spacák a půjdeme prostě výš. Ještě jednou stěhujeme všechny věci výš na ostrůvek a zkoumáme břehy, jak moc by to ještě mohlo stoupnout, jestli se nebude nutné přesunout úplně někam jinam.


Příčiny by mohly být dvě – buď sem už zasahuje příliv z moře a tlačí vodu nahoru a nebo na Gordon river je přehrada, ze které nám sem teď odtéká voda. Na příliv je to ale moc rychlé a pohled do mapy vše potvrzuje, je to voda z přehrady. Náš odhad, kam až to stoupne, nakonec celkem vyšel, každopádně voda šla nahoru o 80 čísel a ta krásná veliká oblázková pláž byla zatopená skoro celá. Stany nakonec všem zůstaly na suchu.


Příště nás čeká poslední den na raftech a luxusní zakončení sjezdu. Další fotografie a deníček vždy doplněný zajímavým infem o zvířatech, zemi, historii, řece… čtěte každé úterý a čtvrtek na h2omaniaks.com.

Text a foto: Tomáš Mähring, H2Omaniaks production