VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

Vodák v lese, aneb: Orientační běh - je to dobrý nápad? nebo jaký je to nápad? Když mě kamarád řekl, že je o víkendu kousek od Brna v Dambořicích oblastní žebříček v orientačním běhu ani mě nenapadlo, že bych tam mohl jet. Je pravda, že jsem od mala orienťák běhal, ale asi před deseti lety jsem ho běžel na posled a od té doby už jen pádloval. Kamarád řekl: "pojeď si zaběhat". Chtěl jsem se vymluvit.. ale žádná slušná voda netkla, tak aspoň říkám, že se poradím s manželkou a tajně jsem doufal, že to zavrhne. Ale ona ne.. prý pojedeme na rodinný výlet... a tak se jelo do Dambořic. Vyhrabal jsem starý dres, orientky, čip, ale buzolu jsem nenašel. Tak jsem si půjčil pro jistotu dvě u mamky abych si mohl vybrat tu lepší a mohli jsme vyrazit. Vinný kraj jižně od Brna mě zas tak neděsil. Bude to určitě rovina.. a .. nebyla... Prudká údolí, vysoké kopce... A já si ke všemu řekl, že nebudu srab a přihlásím se do nejlepší kategorie. A tak mě čekalo deset a půl kilometru (vzdušnou čarou) a skoro pět set metrů převýšení. Už s obavami o holý život jsme dorazili do Dambořic. Překvapilo mě co lidí jsem znal. Tak to vypadá, že většina lidí co běhala tehdy běhá pořád. A dokonce si pamatovali i oni na mě.... Do přihlášky jsem napsal, že bych rád startoval brzy... při pohledu na startovku mě zatrnulo. Startovní čas sto dvacet mě řadí snad až do třetí poloviny :-) startovního pole. To budu v lese sám a určitě mi sbalí cíl. Mám teda před závodem spoustu času. Start je asi kilometr. Doprovázím děti, které postupně vyráží po fáborkách do lesa. Po jejich odběhnutí mám asi padesát minut času. Rozcvičuju se, pobíhám kolem, abych nějak zabil čas. Našel jsem loučku a na ní zralé lesní jahody. Fakt nekecám. Teď v říjnu. Některé kvetli, některé byly bílé a některé červené. Tak jsem se ještě před startem pěkně občerstvil. Maruško, jahody v zimě jsou normální, nepotřebuješ k tomu měsíčky :-) Dvě minuty před startem se ještě dívám na popisy. Říkám si, že některé piktogramy (obrázky znázorňující popis umístění kontroly v lese) se od dob kdy jsem ještě běhal lehce změnili. A dívám se ..jihozápadní roh hustníčku.. který to asi je ve skutečnosti.. ha nemám buzolu.. obě jsem je nechal v autě. Takže po hodině čekání na start, kdy jsem si pro buzolu mohl zaběhnout desetkrát nakonec poběžím bez ní. No tak to je dobré. Deset let jsem neviděl mapu a ještě nebudu ani vědět kde je sever. Naštěstí je poledne a sluníčko přesně na jihu. To mě lehce uklidňuje. Vyrážím do lesa. Trochu rozpačitě, ale běžím. První kontrola je hned v úbočí kopce a tak mi dochází síly hned na cestě k ní. Už jen dalších dvacet sedm.. :-) Třetí kontrola je na dně jámy. Chvíli ji hledám a předbíhá mě nějaký závodník... Docela to jde. Musím si dávat pozor na směr.. bez buzoly :-) ale ani moc nebloudím. Občas sebou praštím na zem... odvykl jsem si zvedat nohy, což je při běhu lesem nutnost. Občas se prodírám hustníkem, který by měl být snad průběžný, občas lezu po čtyřech do kopce. Asi v polovině trati se cítím skvěle. Běžím docela rychle, nacházím jednu kontrolu za druhou.. říkám si. Asi jsem se už rozhýbal a taky už jsem si asi vzpomněl jak správně mapovat... V tom vybíhám na menší náhorní rovinu. Kontrola - prohlubeň. Listnatý les - opadaný. Změť cest, pěšinek a průseků, která mě měla zastavit a podle které jsem se chtěl zorientovat při dohledávce. Nebyla ve spadaném listí a řídkém vysokém listnatém lese vůbec vidět. Už je to tady.. říkám si. Konečně jsem se ztratil. Bloumám v místech, kde tak asi odhaduji, že by mohla kontrola být. Nacházím jen malou pet lahev s vodou. Mám takovou žízeň, že ji otvírám a zkoumám obsah.. snad je to pitné :-) Dokonce to byla minerálka... Nevím kde se tam vzala, ale dodala mi energii.. a dokonce jsem se po napití i dostal ke kontrole, od které jsem byl jen pár kroků. Azimut bez buzoly mě dovedl docela blízko, takže jsem ani moc neztratil. Už se sotva hýbu.. čtrnáctá kontrola.. polovina trati.. hurá!!! čas čtyřicet minut.. docela jsem spokojený. Dal jsem si za cíl pod sto.. to by mohlo vyjít... pokračuji dál. V kopcích se řídím pravidlem.. nezastavit, nebo se nikdy nedostaneš do cíle :-) Konečně se blížím k místu na které jsem se těšil skoro celý závod. Ano, občerstvovací kontrola. Jen aby tam ještě byla... Pořád ji nevidím a jsem skoro tam. Asi jsem poslední v lese a občerstvení už poklidili... mám z toho hrůzu... Ale najednou... Za křovíčkem vidím stoleček s kelímky. Dávám si hned dva :-) Paráda. Sbíhám veseleji z kopce směr devatenáctá kontrola... v popisu je značka kterou si nejsem jistý. Křížek v kolečku. To bude buď vývrat, nebo výrazný strom. V mapě zelený křížek.. já znám jen hnědý křížek jako vývrat... třeba je to výrazný strom... Běžím bez cesty jen tak lesem a doufám, že se o kontrolu zarazím... není vidět. Vidím ale pár tlustších stromů, třeba je to ono... není.. a hele vývrat a je u něj kontrola... super..Další kontroly už byly docela vidět. Na dvacáté páté kontrole potkávám od třetí kontroly první závodníky.. skupinka tří běžců se kolem mě jen mihla.. normálně by mě to naštvalo, ale teď mě to potěšilo. Nejsem v lese sám a snad bude i cíl ještě stát... A stál. :-)) Hurá!!! Přežil jsem. čas 97min. V cíli si mě vyzvedává žena s dětmi. škoda, že nejsou už silnější. Mohli by mě k autu donést :-) Na lístečku mám 35. místo ze 48... to je taky pěkné. Nejsem poslední. A teď ještě rozhodnout, jestli to byl dobrej nápad. Nohy mě budou bolet určitě ještě týden, puchýř na patě velikosti pětikoruny neni taky zrovna příjemný, v kopcích jsem se trápil hrozně.. na druhou stranu jsem moc nebloudil a běžet v lese bylo docela příjemné. Asi bych se teda přiklonil k tomu, že to byl dobrej nápad. Ale jednou za deset let stačí :-)) Pádlování je prostě lepší !!!!!